Na této stránce se dozvíte vše podstatné o bojové hře Plukovní vlajka, kterou pořádá Společenstvo Zaklínačů již od roku 1995. Protože se jedná o hru tradiční a oblíbenou, rozhodl jsem se věnovat jí vlastní stránku.

„Malý ostrov uprostřed oceánu je zdánlivě tichý. Jen zdánlivě. Ve skutečnosti o něj má zájem několik stran, které tajně postavily tábory kdesi při okraji ostrova. Modří, zelení, žlutí, černí… ti všichni vyslali své oddíly, aby každý z nich našel svůj tábor a ubránil ho před konkurencí. Hlavním cílem oddílu je ovládnout ostrov tím, že vyřadí z boje ostatní oddíly. Stačí jen získat jejich „Plukovní vlajky“ a odevzdat je na správné Kótě. Životy ubývají na všech stranách. Ještě, že je kdesi na ostrově tábor červeného kříže. Jen ho najít.“

Plukovní vlajka je hrou pro účastníky do 18ti let, která se koná zpravidla v druhé polovině března. Nejprve se sejdeme odpoledne ve Třídě (bývalá škola) ve Strakově a pak se rozděleni do oddílů postupně vydáme do lesa. Tam nás čeká vyznačený prostor, postavíme si své tábory a navlékneme životy = barevné fáborky. Máme 90 minut na to, abychom uchránili svou vlajku a vlajky jiných oddílů dopravili na místo zvané Kóta. Pro úspěšné splnění tohoto cíle musíme v terénu najít tábor Červeného kříže a velice dobře schovanou Kótu. Nehrajeme stále na jednom místě. Ale na místa, kde se již hrálo, se mnohdy po letech vracíme.

Nakonec se odebereme zpět do Třídy, kde již jsou nachystány pamětní listy pro všechny účastníky z řad hráčů i organizátorů. Všichni se tu dozví, jak to celé dopadlo, pogratulujeme si a začneme se těšit na další ročník.

Plukovní vlajka se obvykle koná v sobotu druhé poloviny března.

Vše začíná domluvou termínu půl roku před akcí na Konventu Společenstva Zaklínačů.

Měsíc před akcí je třeba vytvořit A4 plakáty s informacemi o letošní hře, které umístíme na elektronickou Nástěnku akcí. A následně na horní a dolní veřejné nástěnky v obci. Občas je rozdáme zájemcům do některých školních tříd. Zároveň se objeví informace na tomto webu.

Zhruba týden před hrou zkontrolujeme všechno loni nachystané vybavení (bedna vybavení, vlajky, várnice, lékárnička), doplníme to, které nelze chystat po hře (vysílačky, tatranky, pití a podobně). Domluvíme si, kdo co zajistí, kdo kdy přijede a s čím pomůže.

Pár dní před hrou je třeba projít a vybrat terén, kde se bude letos hrát. Vybraná místa konzultovat s místními lesníky, kterým zároveň nahlásíme kdy budeme v lese hrát. A domluvíme případné podrobnosti. Jako kterým místům se vyhnout, která by naopak byla v pohodě.

V sobotu ráno, těsně před hrou, vyrážíme do terénu, abychom vybrali všechna důležitá místa pro hru, jako jsou místa pro jednotlivé tábory, Kótu a Červený kříž. Stejně tak přístupové trasy pro jednotlivé oddíly hráčů. Kdo koho kam povede a kdo kde bude během hry. Toto nelze provádět předčasně, protože potřebujeme znát aktuální situaci v terénu. Vyznačíme hranice herního území. Místa jako Kóta či Červený kříž se vyznačují těsně před hrou v době, kdy na ně dojde obsluha, zatímco se hráči ve Třídě rozdělují do oddílů a chystají na cestu pod vedením svých hraničářů. Také vyznačíme zelenými fáborky trasu od autobusové zastávky na návsi až ke Třídě pro každého, kdo to tu ještě nezná.

Zhruba od půl druhé je Třída přístupná hráčům. Ve dvě hodiny se začnou vysvětlovat pravidla a předvádět některé důležité herní situace. Do této činnosti jsou zapojováni všichni přítomní hráči, kteří již s Plukovní vlajkou nějaké zkušenosti mají. Předvádějí situace, jsou vyzvaní k případnému doplnění něčeho, co organizátor ještě neřekl. Všichni mají prostor na dotazy. I kdyby se hry účastnili pouze zkušení hráči, vždy jsou vysvětlena kompletní pravidla a je poukázáno na to, že se hráči mohou na cokoliv ptát hraničáře – organizátora, který je povede k jejich táboru. Stejně tak se budou po celou hru po herní ploše a jejím okolí pohybovat hraničáři dbající na bezpečnost a dodržování pravidel, kteří zodpoví jejich případné dotazy v terénu.

Následuje rozdělení hráčů do oddílů. Tří nebo čtyř, podle počtu letošních účastníků. Herní plocha je vždy připravena pro čtyři oddíly s tím, že jeden tábor může být letos vynechán nebo použit pro domorodce. Hráči se mohou rozdělit do daného počtu oddílů podle svého uvážení, ale musí počítat s tím, že do nevyvážených oddílů zasáhneme a přerozdělíme je. Oddíl může být nevyvážený počtem členů či jejich věkem nebo zkušenostmi s hrou. Někteří hráči chtějí být v oddíle se svým kamarádem či sourozencem. Nakonec to vždy porovnáme, oddíly sepíší svůj seznam členů, vyzvednou si vlajku a startovní krepové životy a čekají na povel k odchodu do terénu.

Oddíly odcházejí do terénu ve tři hodiny odpoledne. Postupně podle přesně daného pořadí a přesně danou trasou. Aby se nestávalo, že jeden oddíl uvidí, kam do herního území vchází jiný. Oddíly tak na začátku hry netuší, kde se bude hrát, jak velké je herní území a kde je v něm co rozmístěno. Jediné, co budou vědět, je místo, kde překročili hranice herní plochy ke svému táboru. Zbytek si budou muset během hry najít. Mezera mezi odchodem jednotlivých oddílů bývá tři až pět minut. Podle potřeby, ale vždy jednotná pro aktuální hru.

S každým oddílem jde jeden hraničář, který ho odvede na určené místo do herního území. Tam si oddíl postaví podle pravidel tábor z pruhů krepáku barvy svého oddílu. Všichni členové oddílu si naváží na nadloktí podle pravidel krepové životy. Do středu svého tábora zapíchnou vlajku své barvy. Případně mohou tiše upravovat dle pravidel nejbližší okolí svého tábora. Nikdo neopustí svůj tábor do začátku hry. Hraničář zkontroluje připravenost svého oddílu. Pak odejde do herního území, aby na začátku hry neprozradil polohu tábora a nahlásí připravenost oddílu vysílačkou ostatním hraničářům.

Když jsou všechny oddíly připraveny a jejich hraničáři v terénu, je zahájena hra. Hlavní časomíru má k dispozici a kontroluje Červený kříž, který rovněž pomocí vysílaček zahajuje a končí hru. Na jeho povel všichni hraničáři v terénu třikrát zapískají na píšťalky a začne se odpočítávat 90 minut herního času.

Hráči se mohou vydat do terénu. Jejich hlavním cílem je najít tábor Červeného kříže a Kótu, která je v terénu velmi dobře schovaná. Bojuje se bezkontaktně strháváním krepových životů, které si vítěz nechává u sebe jako trofeje. Kdo nemá krepový život, musí si na Červený kříž dojít pro nový. Kdo chce svůj oddíl nejvíce přiblížit k vítězství, měl by najít dobře schovanou Kótu a nenápadně její polohu popsat ostatním členům svého týmu. Jedině tím, že na Kótu dopraví vlajku protivníka, získá spoustu bodů pro svůj oddíl a protivníka poškodí. Body k dobru lze rovněž získat tím, že hráč nasbírá co nejvíce krepových trofejí protivníků a sám jeho oddíl přijde o co nejméně svých krepových životů. Krepové životy oddílů jsou totiž jeho členům dostupné v táboře Červeného kříže jen v omezeném množství a jejich vydávání může být zastaveno umístěním jejich vlajky na Kótu. Někdy se v terénu vyskytuje ostrovní příšera, z níž lze také získat cenné trofeje, ale pokud se naštve, stává se silným nepřítelem všech hráčů. Ojediněle lze dobývat tábor domorodců.

V táboře Červeného kříže čeká na každého hráče zásoba životů v barvě jeho oddílu. Tato zásoba je pro celý oddíl společná a omezená. Dále tu má hráč k dispozici svůj kelímek a čaj ve várnici. Případně drobné občerstvení v podobě tatranky. Jídlo a pití se konzumuje výhradně v prostoru Červeného kříže, kde se nechávají i označené kelímky a odpadky. Zde se nikdy nebojuje. Také je zde k dispozici lékárnička pro případná drobná poranění. A znavení hráči si tu mohou krátce odpočinout. Právě zde se mohou kupit hráči, kterým již není možné vydat další krepový život.

Zatímco probíhá v terénu hra, ve Třídě probíhá nadepisování pamětních listů a příprava všeho potřebného na vyhodnocení hry. Hra končí trojitým hvizdem hraničářů buď po devadesáti minutách nebo ve chvíli, kdy jsou všechny vlajky na Kótě. Případně ve chvíli, kdy již nikdo nemá žádné krepové životy. A tudíž již nikdo nemůže hrát.

Po ukončení hry se hráči i hraničáři sejdou v táboře Červeného kříže, kde si svůj oddíl přebere a zkontroluje hraničář, který ho vedl. Kdo neví, kde je tábor Červeného kříže, dojde ke svému táboru a hraničář si ho tam vyzvedne. Každý oddíl nahlásí Červenému kříži, kolik jakých trofejí získal. O stavu Kóty a vlajek má již Červený kříž přehled, protože je neustále vysílačkou v kontaktu s Kótou. A to na jiné frekvenci, než s ostatními hraničáři. A rozhodně ne na frekvenci běžně dostupných PMR kanálů. Protože se občas stane, že si PMR vysílačky vezmou do hry někteří hráči, než zjistí, že jim tam vlastně k ničemu moc nejsou. Hraničáři vysílačkami po celou hru vybaveni jsou. Ale nesmí nikdy do vysílaček sdělovat aktuální stav hry nebo aktuální dění v konkrétní části herního území. Protože je mohou slyšet hráči, kterým takovéto informace nepřísluší. Byli by oproti ostatním velmi zvýhodněni.

Když je vše nahlášeno a oddíly jsou kompletní, vydávají se hráči pod vedením svých hraničářů zpět do Třídy. Mezitím Červený kříž nahlásí do Třídy všechny potřebné informace pro vyhodnocení hry. Takže je vše vyhodnoceno a nachystáno před příchodem hráčů do Třídy. Zbývající hraničáři posbírají všechno značení a vybavení v terénu. Červený kříž, Kótu, jednotlivé tábory, označení hranic. A poté se také odeberou do Třídy.

Ve Třídě následuje slavnostní vyhodnocení a vyhlášení výsledků hry. Každý hráč i organizátor obdrží za bouřlivého potlesku pamětní list s vyznačením umístění ve hře nebo role ve hře. Je dám prostor pro sdílení zážitků, povíme si něco o nadcházejících hrách ve vsi a rozloučíme se.

 Nyní je třeba během následujícího týdne všechen herní materiál zkontrolovat, vyrobit vše, co bylo hrou spotřebováno, opravit opotřebované a poškozené věci a uložit vše nachystané pro příští rok. Po hře je vždycky více klidu a času na obnovu potřebného vybavení než před hrou (Nové krepové životy pro všechny oddíly, na hranice a trasu do Třídy, nové pamětní listy, kelímky, doplnit lékárničku a tak.). Pro příští rok je uschována plná krabice nachystaného vybavení, všechny potřebné vlajky a čistá várnice.

Většinou se v pozdější době zadaří jít na procházku do herního území, zda tam po nás nezůstalo něco, co jsme přehlédli. Například nějaký ten fáborek na stromě nebo na zemi to, co upadlo hráčům. Když to přeci jen přehlédneme, lesníci nás mnohdy upozorní, že v lese ještě něco objevili. To je fajn, protože po hře má být v terénu čisto.

Pokud se chcete pustit do studování kompletních pravidel a odhalit tak vše, co jsem tu nezmínil, najdete je ZDE.

Když si budete chtít tuto hru zahrát u vás, nevidím v tom žádný problém. Dobré hry tu jsou od toho, aby se hrály. S drobnými úpravami není problém zahrát Plukovní vlajku mezi oddíly na táboře nebo jiných akcích. Nechám to na vás. Ale pamatujte si, že je to hra, při které jde hlavně o to, abychom se všichni spolu dobře bavili. Dbejte na bezpečí všech zúčastněných a všechny spory a nejasnosti vždy hned jednoznačně vyřešte. Všichni si chceme odnést jen dobré pocity ze společných zážitků. Nikoliv nevyřešené křivdy a nejistoty. A nebojte se upozornit případně i vyřadit ze hry ty, kteří pravidla úmyslně nerespektují. Ani děti si nechtějí hrát s někým, kdo je zlobí a kazí jim hry. Proč bychom to měli dělat my dospělejší.